Jsme si vědomi toho, že naše společnost existuje díky stovkám lidí, kteří po léta pracovali a rozvíjeli oblast genetiky. Lidé všech národností a podmínek, kteří v DNA viděli výzvu k odhalení.
Zejména z úcty k těmto lidem, a v tomto příspěvku k ženám, jsme se rozhodli udělat malou sbírku.
Margarita Salas
Od tellmeGen, v tento Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, chceme vzdát náš malý hold Margaritě Salasové, španělské vědkyni a žákyni Severa Ochoa, nositele Nobelovy ceny za medicínu a fyziologii v roce 1959.
Zemřela 7. listopadu 2019.
Biochemie podle vzdělání, je známá objevem a charakterizací DNA polymerázy bakteriofága phi29 (Φ29), což představovalo velký pokrok v oblasti molekulární biologie.
Také se podílela na určení, že čtení genetického materiálu probíhá směrem 5′ až 3′. To je směr syntézy, který následují polymerázy v DNA při produkci mRNA.
Navíc popsala, jak začíná proteosyntéza.
Její studie byly rozhodující pro to, aby Kary Banks Mullis, nositel Nobelovy ceny za chemii v roce 1993, spolu s Michaelem Smithem, navrhli velmi známou PCR (Polymerase Chain Reaction), techniku, která mimo jiné umožnila diagnostiku a kontrolu SARS-CoV-2 (COVID-19).
Ve Španělsku je považována za jednu z hlavních podporovatelek studií v biochemii a hlavní rozvíjející molekulární biologii v zemi.
Patent vyvinutý z jejího objevu faga Φ29 byl ekonomicky nejvýnosnější v celé historii Vysoké rady pro vědecký výzkum.
Zajímavostí je, že byla první ženou vědkyní, která patřila do Španělské královské akademie, instituce, která reguluje kastilštinu a její jazykové normy.
Mary Lyon
Další poctu, kterou vzdáváme z tellmeGen, je Mary Lyon, britské genetičce, která teoretizovala proces lyonizace, inaktivaci ženského chromozomu X. Zemřela 25. prosince 2014 ve věku 89 let.
Zajímala se o embryologii a zahájila doktorské studium na genetickém oddělení u Ronalda Fishera, jednoho ze zakladatelů neodarwinismu.
Dokončila je ve skupině Conrada Hala Waddingtona, dalšího významného vědce v různých odvětvích biologie, včetně genetiky a embryologie. Po své disertační práci zůstala v této skupině.
Zaměřila se na mutace u myší a analyzovala mutaci s zajímavým efektem: samci buď umírali, nebo přežívali s bílou srstí, zatímco samice vždy přežívaly, ale s vícebarevnou srstí.
Prostřednictvím specifických a pečlivě plánovaných křížení dospěla k závěru, že mutace se nachází na chromozomu X. Bylo to jedním ze základů její hypotézy o zneaktivnění chromozomu X, procesu, který byl na její počest nazván lyonizací.
Vizualizace Barrových tělísek v 40. letech kanadskými výzkumníky byla silnou podporou této teorie.
V 70. letech byla tato teorie již přijímána drtivou většinou odborné komunity.
Ačkoliv to bylo její nejdůležitější objevení, během své kariéry se podílela i na mnoha dalších studiích týkajících se genetických mutací a pohlavních chromozomů.
Mnoho jeho studií se zabývá mutagenezí, jak chemickou, tak zářením. Za své objevy obdržel několik ocenění v oblasti genetiky.
Je vhodné, že právě žena objevila tajemství chromozomu X.
Ženy ve vědě byly často zastíněny svými kolegy a myšlením minulosti. S tímto se snažíme přispět k tomu, aby byly umístěny na místo, které si zaslouží.
