V posledních letech jsme svědky skutečného „boomu“ v diagnostice poruchy pozornosti s hiperaktivitou (ADHD). Tento nárůst je patrný zejména u dospělých – lidí, kteří strávili velkou část svého života pocitem, že jsou „jiní“, nestálí nebo nepochopení, a konečně dokážou pojmenovat to, jak jejich mozek funguje.
Mít ADHD není otázkou špatného přístupu, nedostatku snahy ani špatné výchovy. Jde o záležitost s hlubokým biologickým základem. A to nejfascinující je, že právě tato biologie, zapsaná v našich genech a modifikovaná prostředím, nám dnes umožňuje poruchu lépe chápat a doladit lékařskou péči tak, abychom zlepšili kvalitu života neurodivergentních lidí.
Proč je ADHD „rodinnou záležitostí“?
Každý, kdo má ADHD nebo žije s někým, kdo ji má, obvykle rychle rozpozná stejné vzorce chování u ostatních členů své rodiny. Není to náhoda.
ADHD je jedním z stavů s nejvyšší mírou dědivosti, která se pohybuje mezi 70 % a 80 %. To znamená, že pokud má otec nebo matka ADHD, existuje vysoká pravděpodobnost, že tuto neurodiverzi bude vykazovat i jejich potomek.
Genetika ADHD je však složitá. Neexistuje žádný „gen pro ADHD“. Jde o polygenní stav, což znamená, že se na něm podílí mnoho genů, které úzce interagují s prostředím. Velká část těchto genů se podílí na tom, jak náš mozek spravuje klíčové neurotransmitery, jako je dopamin a noradrenalin, které fungují jako skutečné „palivo“ pro naši schopnost soustředění, motivaci a kontrolu impulsů.
Velká výzva spojená s ADHD
Každý, kdo žije s ADHD, ví, že získání diagnózy je úleva, ale začátek užívání léků bývá často skutečnou jízdou na horské dráze.
Tradiční proces je založen na metodě pokus-omyl. To, co jednomu člověku od prvního dne změní život k lepšímu, nemusí mít na jiného žádný účinek, nebo ještě hůře, může způsobit nesnesitelné vedlejší účinky, které ho donutí léčbu přerušit.
Proč se to děje, když je diagnóza stejná? Protože každá játra zpracovávají a metabolizují léky jinou rychlostí. Navíc každý mozek je jedinečný a může reagovat odlišně. A právě zde může genetika poskytnout klíčovou pomoc.
Farmakogenetika a atomoxetin
Farmakogenetika je věda, která studuje, jak vaše geny ovlivňují způsob, jakým vaše tělo reaguje na léky. V případě ADHD má tato informace cenu zlata.
Jedním z nejčastěji předepisovaných a účinných nestimulačních léků pro zvládání ADHD je atomoxetin. Jeho úkolem je pomáhat udržovat stabilní hladinu noradrenalinu v mozku, zlepšovat pozornost a snižovat impulzivitu.
Aby však atomoxetin fungoval správně, musí být metabolizován (zpracován a vyloučen) játry. Úkolem provést tuto práci je pověřen enzymatický „stroj“ zvaný enzym CYP2D6. V závislosti na genetice, s níž jste se narodili, bude váš enzym CYP2D6 pracovat odlišnou rychlostí, a výsledky vašeho genetického testu od tellmeGen vám to odhalí:
- Pokud jste pomalý metabolizér: Pokud užíváte standardní dávku, lék se vám bude hromadit v krvi a riziko nežádoucích účinků (jako je nevolnost, velká únava nebo závratě) prudce vzroste.
- Pokud jste ultra-rychlý metabolizér: Vaše tělo odbourává lék tak rychle, že lék nestihne v mozku odvést svou práci. Budete mít pocit, že „to na vás nepůsobí“.
Znalost vašeho farmakogenetického profilu vám dává sílu jako pacientovi. Znamená to ušetřit měsíce frustrace, drasticky omezit návštěvy lékaře kvůli úpravám dávek, vyhnout se nepříjemným vedlejším účinkům a optimalizovat výdaje v lékárně.
Pokud máte ADHD a zvažujete zahájení léčby nebo změnu té současné, zkontrolujte své genetické informace, abyste postupovali s jistotou.
Proměňte své genetické informace v spojence pro svou léčbu. Objevte, co vaše geny říkají o vaší odpovědi na léky.
