Prvním krokem k pochopení vzácného onemocnění je... vědět, čemu říkáme vzácné onemocnění. Onemocnění je definováno jako vzácné podle jeho prevalence ve společnosti. A podle společnosti se požadavky na prevalenci mění. Nebo dokonce neexistují. Světová zdravotnická organizace definuje vzácné onemocnění jako takové, které postihuje jednoho nebo méně jedinců z každých 2 000 lidí. I když jsou jednotlivě málo častá, celkově existuje více než 300 milionů lidí po celém světě, kteří mají vzácné onemocnění.
6 000–10 000 registrovaných vzácných nemocí postihuje 3–8 % světové populace. Proč je počet nemocí tak široký? Právě proto, že definice se liší podle organizace nebo regionu, kde se ptáte, a podle zdroje se číslo mění. Ve Spojených státech musí být počet postižených nižší než 200 000 v celé zemi, v Japonsku musí být nižší než 50 000 postižených v celé zemi a ve Spojeném království je potřeba jeden z každých 2 000 lidí. V roce 2015 existovalo 296 různých definic od 1 109 různých organizací.
Jiný termín, který se někdy nesprávně používá jako synonymum, je „orphan disease", tedy ty nemoci, do kterých farmaceutický průmysl neinvestuje. Mnohokrát jde o vzácné nemoci, ale jindy jsou to patologie s vysokou prevalencí v populacích, které si nemohou dovolit léčbu. Takže je farmaceutický průmysl ignoruje.
Nízká frekvence těchto onemocnění je problém sama o sobě. V případě pochybností budou tito pacienti diagnostikováni s jinými chorobami se podobnými příznaky, ale s vyšším výskytem v populaci, což povede k nesprávné léčbě. Některé nikdy nebudou správně diagnostikovány. Ve Spojeném království pacient trpící vzácnou nemocí, než získá definitivní diagnózu, v průměru projde třemi nesprávnými diagnózami, navštíví pět různých lékařů a trvá mu to čtyři roky. A většina z těchto nemocí začíná již v dětství jedince, což ovlivňuje život jak pacienta, tak jeho rodiny.
Hledání správné diagnózy a různé nesprávné léčby neovlivňuje pouze pacienty, ale také způsobuje dodatečné výdaje času a peněz ve zdravotnických službách. Navíc méně než 3 % pak mají vhodnou farmakologickou léčbu. A pokud vůbec existuje, je dražší. Odhaduje se, že náklady na pacienta, který musí používat léky na vzácná onemocnění, jsou přibližně 4,8krát vyšší než u konvenčního pacienta.
Geny vždy rozhodují
S 40-80% těchto onemocnění na genetickém základě a přibližně 4 000 dědičná onemocnění mezi nimi, tvoří většinu registrovaných vzácných onemocnění. Monogenní onemocnění se tak nazývají, protože za onemocnění je zodpovědná změna jediného genu. Jsou onemocnění jednoho genu. Gen označujeme jako základní jednotku dědičnosti, částici genetického materiálu, specifickou sekvenci DNA, která nese informaci pro určitý protein nebo konkrétní funkci.
Krátká vsuvka: chromozomy u člověka se nacházejí v dvojité kopii, jedna kopie od otce a jedna od matky, takže máme také dvě kopie každého genu. A každá varianta, každá alternativa téhož genu se nazývá alela. Pokud má osoba oba alely genu stejné, je pro tento gen homozygotní. Pokud má dva různé alely, je pro tento gen heterozygotní. A někdy jsou některé alely patologické. Pokud s jediným patologickým alelem má člověk nemoc, je to dominantní nemoc. Pokud jsou potřeba oba patologické alely, protože zdravý alel může kompenzovat „negativní“ alel, je to recesivní nemoc.
Například, pokud by byl gen konkrétní značka auta, alely by byly všechny známé vozy té značky. Včetně těch, které kvůli výrobní chybě vyšly s pěti koly, bez motoru nebo s kozou za volantem. Stále jsou to ta auta, ale raději byste je nekoupili.
Vzácná onemocnění jsou také většinou vrozené vady (poruchy, které vznikají u jedince před narozením). V rámci této skupiny téměř 70 % onemocnění postihuje nervový systém. Běžné příznaky těchto onemocnění jsou poruchy vývoje neuronů a neurodegenerace. Vedou k chronickým, progresivním a oslabujícím onemocněním s vysokou úmrtností.
Kromě toho malé množství nemocných jedinců znamená také málo informací o nemoci. I při správné diagnóze omezuje nedostatek znalostí o problému odpovědi, které lze poskytnout. Není dostatek pacientů k studiu, aby bylo možné získat závěrečné výsledky.
Klíč k účinné a rychlé diagnostice právě teď (kromě vzácných negenetických nemocí, jako jsou ty způsobené parazity) by spočíval v aplikaci technologií masivního sekvenování (NGS). To by rovněž umožnilo prevenci dědičných nemocí. Zajímavé je, že pozitivní, co bylo možné získat, je, že studie pacientů se vzácnými nemocemi pomocí NGS odhalila nové geny a funkce, které dosud nebyly známy. A jejich výsledky umožňují personalizovanou a specifickou medicínu, která je doplněna o znalost příčiny nemoci.
Příklady to lépe vysvětlují
Jelikož je člověk stejně zvědavý jako morbídní, pojďme se podívat na některé příklady vzácných nemocí, které existují a jsou zdokumentované.
- Gaucherova nemoc: Jedna z nejstarších registrovaných, v roce 1882, francouzským doktorem Philippem Gaucherem. Během pitvy pacienta zjistil, že má zvětšenou jak slezinu, tak samotné buňky sleziny, což je jeden z charakteristických příznaků nemoci. Příčinou je mutace v genu GBA, autozomálně recesivní, která produkuje enzym zvaný glukocerebrosidáza. Má několik funkcí, hlavní je rozkládat glukocerebrosid, složku buněčné membrány, na glukózu a tuk. Bez enzymu se glukocerebrosid hromadí v buňkách, hlavně v makrofázích, a nakonec poškozuje orgány. V 95 % případů se jedná o tzv. typ 1, který neovlivňuje mozek. Typ 3 postupně ovlivňuje mozek, avšak ne od narození. A typ 2 vážně ovlivňuje mozek od narození. Smrtelně vážný.
- Deficience ribóza-5-fosfát izomerázy: Druhá nejvzácnější genetická choroba zaznamenaná v historii, po nemoci Fields (s pouze dvěma pacienty, dvě identické dvojčata). U této deficience od roku 1984 pouze 4 pacienti diagnostikováni s nemocí. U jednoho z pacientů zjistili, že gen kódující bílkovinu, RPIA, měl jeden nefunkční alel a druhý, který produkoval částečně aktivní enzym. Zajímavé je, že částečně funkční alel byl schopen produkovat dostatek aktivní bílkoviny v závislosti na typu buňky, přičemž některé buňky byly postižené a jiné normální. Pacienti vykazovali progresivní poškození bílé hmoty mozku a akumulaci dvou sloučenin, ribitolu a D-arabitolu.
- Bardet-Biedlův syndrom: Další autozomálně recesivní choroba, je to nemoc, kde cilia buněk (malé válce vnější membrány některých buněk) vykazují změny. Až 14 genů, nazývaných geny BBS, jsou spojeny s nemocí. Zajímavé je, že i když je recesivní, mohou mít pacienti nemoc, i když všechny geny mají alespoň jeden zdravý alel. Proč? Byli zaznamenáni pacienti, kteří měli jeden patologický a jeden zdravý alel u BBS1. Totéž platí pro gen BBS10: jeden zdravý a jeden patologický. Za normálních podmínek by nemoc nenastala. Ale v tomto případě byla kombinace dvou mutovaných alel různých genů schopna vyvolat patologii. Nacházíme se v případě digenní dědičnosti: nemoc vzniká mutací ve dvou různých genech, i když mají zdravý alel.
Mít vzácnou nemoc je vzácné, ale pokud chcete jít na jistotu a ověřit si některé z nich, můžete si koupit genetická analýza Advanced od tellmeGen a zjistit, jak zvláštní jste.
