Dokážete si představit, že se tak jmenuje, ale vyvíjí se v kostech? No, může se stát, ale pak jde o metastázy. rakoviny prostaty vzniká vždy nejprve v prostatě.
Následuje obvyklý „rakovinový protokol“: prostatické buňky mutují, rozhodnou se jít vlastní cestou a začnou se nekontrolovaně množit.
V 95 % případů se myslí, že rakovina pochází z luminních sekrečních buněk. Je to nejpočetnější typ buněk epitelu, dobře diferencovaný a vylučují specifický prostatický antigen (PSA) a kyselá fosfatáza v luminu žláz. Ostatní procento tvoří převážně buňky neuroendokrinního původu. Je důležitý jejich původ? U rakoviny ano. Luminní epitelové buňky mají vysokou expreseandrogenových receptorů a potřebují androgeny pro své přežití. Ostatní populace buněk jsou na těchto hormonech lhostejné.
Kvůli tomu je jedním ze způsobů detekce krvní testy k ověření hladin PSA. Tento protein je specifický pro prostatu, ve skutečnosti to je uvedeno i v jeho názvu, a nachází se v krvi na velmi nízkých hladinách. Tento typ rakoviny často způsobuje zvýšení hodnot tohoto proteinu kvůli většímu počtu prostatických buněk.
Další běžnou metodou je fyzické vyšetření prostaty prostřednictvím rektálního vyšetření (nachází se přímo před konečníkem). Pokud je podezření nepotvrzené, provádí se biopsie tkáně žlázy, aby se to zjistilo.
Biopsie se často provádí s pomocí transrektálního ultrazvuku prostaty. Ultrazvuková sonda se vloží do konečníku pacienta, aby byla umístěna blízko prostaty. Pomocí vysokofrekvenčních zvukových vln se vytvářejí obrazy, které umožňují vedení jehly při odběru tkáně.
Někteří odborníci doporučují tyto vyšetření provádět každý rok od 50 let. U osob s vysokým rizikem dokonce od 45 let.
Rizika, že se prostata stane zhoubnou
Největším rizikovým faktorem je být mužem starším 50 let. Již velké procento populace se tomuto riziku nemůže vyhnout. Kromě rakoviny kůže je to nejčastější rakovina u mužů a druhá nejčastější příčina úmrtí po rakovině plic.
Nemá vysokou úmrtnost, úmrtí jsou způsobena vysokou frekvencí tohoto onemocnění. Odhaduje se, že 80 % mužů bude mít tuto rakovinu do osmdesáti let a že 1 z 41 mužů zemře na tuto nemoc. V USA však bude diagnostikováno pouze 13 % mužů. 60 % případů je odhaleno již v pokročilém stádiu.
Pětiletá míra přežití je prakticky 100 %, KROMĚ případů, kdy se zjistí, že se rakovina rozšířila do jiných tkání. V takovém případě se ono 100 % změní na smutných 30 %.
Dalším rizikovým faktorem je přítomnost intraepiteliální neoplazie prostaty (PIN). Jedná se o nezhoubný růst buněk, které pokrývají vnitřní a vnější povrch prostatické žlázy. Zahrnuje morfologické změny v buňkách a může se objevit již ve věku 20 let. Čím radikálnější a lovecraftovštější jsou změny, tím se považuje riziko za vyšší. Ztráta buněčných řasinek koreluje s vysokou úrovní nebezpečí.
Mezi rizikové faktory patří také geny (a rodinná anamnéza případů), obezita a strava. A mezi zajímavosti byla nalezena souvislost mezi konzumací mléčných výrobků a rakovinou prostaty. Muži s vyšší konzumací mléčných výrobků měli vyšší pravděpodobnost onemocnění a agresivnější průběh. Osobně je to riziko, které jsem ochoten podstoupit oproti strašné možnosti přestat jíst sýr.
Je to rakovina pomalého růstu a vysoké přetrvávající povahy, s málo příznaky. Pokud se dožiješ stařeckého věku a tvé pohlavní chromozomy jsou XY, existuje vysoká pravděpodobnost, že až k tobě přijde Smrť, budeš s tímto rakovinou žít mnoho let, aniž bys o tom věděl.
Mezi příznaky mnoho souvisí s močením. Problémy a bolesti při močení, které se kombinují s častou potřebou močit. Stresující a nepříjemné duo. Také může být přítomna krev v moči a protože svět je kruté místo, sexuální problémy jako obtíže s erekcí.
Jakmile je potvrzena přítomnost patologie, dalším krokem je ověřit, v jakém je stavu, aby bylo možné vybrat léčbu.
Kromě dříve zmíněných metod detekce se při kontrole stavu onemocnění provádějí také biopsie a magnetické rezonance.
Někdy se dokonce doporučuje nepodnikat žádné kroky, pokud je rakovina malá, asymptomatická a téměř neroste, u velmi starých pacientů a/nebo s jinými vážnými nemocemi. Nicméně se sleduje vývoj nemoci pro případ, že by došlo ke změnám.
Vypadni z mé prostaty, démone!
Mezi léčbami máme chirurgii. Prostatektomie je úplné nebo částečné odstranění prostaty a provádí se především u pacientů, kteří mají onemocnění v raných stádiích a nepřesahují 70 let. Varianta je kryochirurgie, kdy se nádorové buňky ničí extrémním chladem. Léčení odstraněním.
Radioterapie se může použít jako doplněk chirurgie nebo když pacient nemůže podstoupit chirurgickou operaci. Varianta je brachyterapie, kdy se do prostaty umisťují radioaktivní kapsle.
Chemoterapie se také používá, ale pouze tehdy, když existuje metastáza. Bohužel je to metoda, která nedokáže odstranit všechny rakovinné buňky, ale dokáže snížit jejich počet a vývoj.
Pamatujete si na zvukové vlny používané k detekci? Zvyšte je na vysokou intenzitu, soustřeďte je na rakovinné buňky a zničíte je teplem.
A pamatujete si, že rakovinné buňky obvykle vykazovaly zvýšené hladiny androgenových receptorů? Používáme tedy blokátory androgenových hormonů. Tyto buňky však využívají hormony k růstu, ale nepotřebují je k existenci. Hormonální blokátory zpomalují jejich expanzi, ale neléčí nemoc.
V nejhorším scénáři, kdy máme metastázy kvůli regulaci a fungování tohoto rakoviny, jsou preferovanými tkáněmi lymfatické uzliny a kosti. Kosti jsou zvláště problematické kvůli komplikacím při provádění biologických odběrů ve dostatečně velkém množství pro spolehlivou analýzu.
Prostata a genetická dědičnost jsou hodně propojené.
Existuje více než 250 genetických variant spojených s rizikem tohoto rakoviny. Biologie, ve snaze věci zkomplikovat, udělala tyto varianty nezávislé na agresivitě rakoviny, takže samy o sobě nejsou vhodné pro prognózy. Některé z zapojených genů jsou AR (androgenový receptor), MYC nebo PTEN. MYC a PTEN jejich společná mutace se běžně vyskytuje u agresivních verzí rakoviny.
RB1, tumor supresor, obvykle selhává, když existují metastázy.
Dva z nich jsou obzvláště populární, protože patří k genům nejvíce spojeným s rakovinou prsu, noční můrou žen., BRCA1 a BRCA2. Nositelé mutací v těchto dvou genech mají vyšší riziko rozvoje této patologie, bez ohledu na jiné typy rakoviny, samozřejmě. Z těchto dvou genů se zdá, že nositelé změn v BRCA2 mají větší riziko rozvoje rakoviny s horší prognózou.
TP53, strážce genomu, je další gen často postižený mutacemi při této nemoci.
Studie s dvojčaty odhadla, že 58 % rizika rakoviny prostaty lze vysvětlit dědičnými faktory. První gen spojený s dědičnou rakovinou prostaty byl RNASEL, endoribonukleáza. S tolika genetická predispozice v této patologii, proč nepoužít genetická analýza Advanced k doplnění vyšetření PSA a rektálních kontrol?
