Alopecie je abnormální ztráta vlasů, která se běžně nazývá plešatost. Může postihnout jakoukoli oblast kůže, způsobovat například ztrátu obličejového ochlupení nebo obočí, ale zejména pokožku hlavy.
Existují různé formy alopecie, i když nejčastější, odpovědná za více než 90 % případů, je ta androgenetická neboli mužská plešatost. Tento rys je silně ovlivněn mužskými pohlavními hormony: androgeny.
a mužskou plešatost postihuje velkou část populace. Studie naznačují, že 50 % mužů ve věku 50 let zažívá určitou míru plešatosti, přičemž tento podíl se zvyšuje na 80 % ve věku 70 let.
Fyzicky nemá větší dopad než samotná ztráta vlasů. Nicméně pro některé lidi může jít o důležitý sociální problém, který zejména ovlivňuje sebevědomí těch, kdo jí trpí.
Není tedy příliš překvapivé, že v roce 2021 bylo na celém světě provedeno přibližně 3,4 milionu transplantací vlasů v hodnotě 1,8 miliardy dolarů.
Mužská plešatost byla vždy obklopena tvrzeními, která mohla být časem vyvrácena, ale která stále přetrvávají v lidové kultuře. Pojďme rozebrat některá z nich.
Pokud mám šediny, nezestárnu plešatý
“Ten, kdo šediví, neplešatí, praví lidové přísloví. Toto je jeden z nejstarších a nejrozšířenějších mýtů.
Šediny jsou jednoduše vlasy, které ztratily svou pigmentaci kvůli snížení produkce melaninu. To může být způsobeno různými důvody, například nedostatkem vitaminu B12 nebo vyčerpáním kmenových buněk melanocytů, což je spojeno především se stárnutím.
Zajímavost: existuje genetická predispozice k šedinám.
Nicméně to neovlivňuje cyklus růstu vlasů a dosavadní studie nenašly souvislost mezi plešatostí a přítomností šedin.
V poznámce autora, který již mnoho let šediví, vždy byla myšlenka, že alespoň šedivé vlasy drží na hlavě pevněji, dobrým potěšením.
Plešatost se dědí přímo od naší matky.
Je velmi pravděpodobné, že jste někdy slyšeli, že pokud je váš matčin otec plešatý, budete plešatí také. Toto přesvědčení je ve společnosti velmi rozšířené, ale je málo realistické.
Dosavadní studie ukázaly, že plešatost je silně ovlivněna genetikou, ale má velmi složitý vzor dědičnosti.
Je pravda, že nejdůležitější geny se nacházejí na chromozomu X, který muži dědí přímo od svých matek, ale existují stovky genů zapojených po celém genomu, které dědíme od obou rodičů.
Proto dědictví naší matky, stejně jako dědictví našeho otce, ovlivňuje naši predispozici k plešatosti. Genetický faktor plešatosti pochází od obou rodičů.
Lze se vyhnout dědičné plešatosti?
Androgenní alopecie není „léčitelná“, ale je možné ji předcházet.
V současnosti existují dva farmakologické léčebné postupy, které se ukázaly být účinné při zpomalení nebo zastavení ztráty vlasů: lokální minoxidil a lokální finasterid (lokální aplikace mají méně nežádoucích účinků než orální podání).
Navíc injekce plazmy bohaté na destičky také prokázaly svou účinnost.
Když je alopecie již ustálená, řešením je transplantace vlasů: postup, při kterém se odebírají vlasy z nepostižených oblastí a implantují se do plešatých oblastí.
Znát naši genetickou predispozici k mužské plešatosti nám může pomoci přijmout preventivní opatření, která co nejvíce minimalizují její dopad.
K tomu, genetických analýzách jsou testy jako tellmeGen, které informují o tomto riziku, velmi užitečné.
Autoimunitní plešatost, alopecia areata
Je jednou z nejběžnějších forem alopecie, s výskytem mezi 2 a 0,2 % světové populace, v závislosti na regionu.
Má zvláštnost v tom, že ačkoli je multifaktoriální, jako většina alopecií, považuje se za mající silný imunitní komponent. Je to autoimunitní vypadávání vlasů.
Dochází k hromadění CD8+ T lymfocytů kolem vlasového folikulu, což brání růstu vlasu a vede k jeho následnému vypadávání. Pro buňky je těžké pracovat na tom, aby vám vytvořily krásnou hřívu, když se imunitní systém rozhodne přeměnit vaše okolí na válečnou zónu.
Dalším detailem je, že geny zapojené do alopecie areata jsou společné s jinými autoimunitními nemocemi, jako je diabetes mellitus typu 1 nebo revmatoidní artritida.
Může postihnout muže, ženy i děti. Rodinná anamnéza zvyšuje riziko. Mezi 4 % a 28 % lidí postižených alopecií areata má rodinnou anamnézu této nemoci. Pokud máte dědečka s touto patologií, vaše šance jsou větší než u osoby s dědečky s hustými vlasy.
Většina případů by vznikla spojením genetické predispozice k problému a spouštěcích environmentálních faktorů. Předpokládá se, že hlavním spouštěčem alopecie areata je stres.
Prvním příznakem je ztráta vlasů v oblastech tvořících ložiska o velikosti 1 až 4 centimetry. Jedná se o lokalizovanou ztrátu vlasů. Existují různé typy alopecie areata, ale dva jsou zvlášť nápadné:
- Alopecia areata totalis nebo totální. Konečným výsledkem nejsou přesně ložiska, celý vlasový povrch hlavy zůstává bez vlasů, úplná pleš. To se obvykle děje 6 měsíců po prvních příznacích.
- Alopecia areata universalis. Onemocnění postihuje celé tělo, nejen hlavu. Obočí, řasy, podpaží, všechny tyto vlasy vypadávají.
Léčba alopecie areata je velmi podobná ostatním typům alopecie, a někdy se nemoc dokonce sama zvrátí (v 40 % případů). Jsou lidé, kteří se z alopecie areata vyléčili.
Pacient může během svého života prodělat několik případů této patologie.
Pokud se to nestane, lze použít spolehlivý minoxidil a imunoteraopické léčby, jako jsou kortikosteroidy, pro alopecii. Pokud jsou ložiska velká (nebo dostatečně velká na to, aby se označit jako „ložiska“ bylo zdvořilé), mění se dávkování a způsoby podávání imunosupresiv, ultrafialové světelné terapie, laserová terapie… Jsou to terapie pro regeneraci vlasů a kontrolu autoimunitního poškození.
Naštěstí nemoc způsobuje pouze plešatost. Nedochází k poškození jiných tkání ani k sekundárním komplikacím. I když se může stát, že alopecie areata je sekundárním příznakem jiné, závažnější primární patologie.
Není neobvyklé, že autoimunitní reakce jsou důsledkem jiných základních problémů.
Někdy se dokonce objevuje ve spojení s celiakii, a léčba bezlepkovou dietou umožňuje zotavení. Ale celiakie má svou vlastní sekci na blogu.
