Není poprvé, co na tomto blogu mluvíme o vlivu genetiky na duševní zdraví jedinců.
Význam genetiky u duševních poruch je nepopiratelný, s různou důležitostí podle patologie. Není překvapující, že když má osoba tento typ patologie, při kontrole její rodinné anamnézy se najde příbuzný, který jí také trpěl.
Nemusí se jednat o stejnou nemoc. Mít příbuzného s psychiatrickou nemocí zvyšuje riziko rozvoje celé řady psychiatrických poruch, nejen specifické patologie, kterou daný příbuzný trpěl.
Čím bližší je příbuzný, tím vyšší je riziko. Dává to smysl, protože čím bližší je příbuzný, tím větší procento genomu mají společného.
Tyto poruchy se navzájem nevylučují. Přibližně polovina lidí, kteří trpí psychiatrickou patologií, vyvine během svého života druhou. Jak se uvádí v jedné studii, v těchto případech je komorbidita spíše pravidlem než výjimkou.
Abychom vám ušetřili hledání, komorbidita je přítomnost dvou nebo více nemocí současně u jedné osoby.
Různé poruchy, společné geny
Genetika u těchto patologií je složitá. Nejpodporovanější hypotéza je, že existuje řada genetických variant rizika, z nichž většina je dosud neznámá, které se účastní různých cest v organismu. Tyto varianty navíc působí nepřímo, jsou součástí kaskád buněčného signalizování, což ztěžuje jejich identifikaci.
Mezinárodní studie v roce 2013 chtěla něco vyzkoušet. Věděli, že autismus, porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), bipolární porucha, těžká deprese a schizofrenie mohou mít společné příznaky. Problém, protože to ztěžuje diagnostiku.
Pak si položili otázku, co když navíc mají běžné genetické změny? Aby to zjistili, analyzovali genetické variace u 33 000 lidí, kteří měli alespoň jednu z těchto poruch. Na druhé straně bylo 28 000 kontrolních jedinců, kteří neměli diagnostikován žádný psychiatrický problém.
Mezi změnami, které se objevovaly podezřele často u lidí postižených poruchami, byly variace ve dvou genech statisticky významné: CACNA1C a CACNB2.
- CACNA1C účastní se tvorby napěťově řízených vápníkových kanálů v buňkách a vstupu vápníku do cytoplazmy.
- CACNB2 účastní se také napěťově řízených vápníkových kanálů, zvyšuje jejich proud.
Zjištění, že oba geny sdílejí velmi podobné funkce, posilovalo význam transportu vápníku v centrálním nervovém systému.
Další biochemické dráhy mozku, které jsou obvykle narušeny při duševních poruchách, souvisejí s energetickým metabolismem a funkcí mitochondrií. Pokud vezmeme v úvahu, že mitochondrie se podílejí na regulaci cytosolového vápníku a akumulují jej uvnitř, dává to zvláštní smysl.
Některé studie zaměřené na tyto dráhy potvrdily jejich abnormální fungování při psychiatrických poruchách, zejména při autismu a schizofrenii.
Při čtení tohoto textu nám může přirozeně vyvstat otázka: pokud tyto nemoci sdílejí tolik genetických variant, proč se liší mezi sebou, ačkoli sdílejí některé příznaky?
Podobné, ale odlišné duševní poruchy
Nejpřijatelnější návrh je ten nejjednodušší: i když se jedná o běžné genetické varianty, jejich změněná exprese se vyskytuje v různých buňkách a oblastech mozku. Například u bipolární poruchy bývá postižen paraventrikulární jádro thalamu, zatímco u deprese je častější dorsalní jádro raphe. Oblasti mozku s velmi působivými názvy, ale které bychom nebyli schopni určit na mozkové mapě.
Podrobnost, na kterou je třeba dát pozor; stejným způsobem, jako existují genetické varianty, které jsou často běžné mezi těmito poruchami, totéž platí pro některé oblasti mozku. Oblast CA1 hippocampu je postižená u mnoha těchto pacientů, nezávisle na patologii.
Další genetický detail, který je třeba zvážit, je přemýšlet o opačném případě: význam genů, které se podílejí na těchto poruchách, aniž by byly běžné mezi pacienty.
Studie poruch autistického spektra (které mají vysokou dědičnost) provedená na více než 18 000 pacientech se snažila zjistit nikoli tolik běžné varianty, ale ty, které se liší mezi jednotlivci.
V rámci této poruchy existují různé podtřídy s velkými rozdíly mezi nimi. A výsledky souhlasily: mezi pacienty byla také velká polygenetická heterogenita. Dokonce i v dědičnosti poruchy.
Kategorie autismu, které zahrnovaly mentální postižení, měly nejnižší dědičnost. Bylo to způsobeno tím, že bylo vyvoláno mutacemi de novo, které nepocházely z rodiny.
Je důležité zmínit, že zjistili, že běžné varianty byly právě mezi těmi, které měly u pacienta nejmenší vliv. Jednotlivé varianty, unikátní mezi několika málo lidmi, měly větší účinek na stav jedince.
Zajímavé na tom všem je, že neexistují pouze genetické varianty, které jsou běžné u určité duševní poruchy, ale že tyto jedinečné varianty každého pacienta rozhodují o projevu patologie a určují různé podtypy.
Možná jedním z nejzajímavějších příkladů je bipolární porucha. Existují mimo jiné tzv. bipolární porucha I a II, které, byť jsou zařazeny ve stejné klasifikaci, mají odlišnou diagnózu. Bipolární porucha I má větší genetickou spojitost (více společných genetických markerů) se schizofrenií, zatímco bipolární porucha II s těžkou depresí.
V roce 2023, v jedné z největších studií ADHD (38 691 pacientů), byly splněny výše zmíněné podmínky. Výzkumníci vypočítali, že 84-98 % variant ovlivňujících ADHD bylo sdíleno s jinými psychiatrickými poruchami. Avšak genetické riziko bylo spojeno se zvláštním významem pro specifické nervové podtypy mozku, jako jsou dopaminergní neurony ve střední oblasti mozku. Stejné varianty, různé buňky.
Nicméně nelze opomenout environmentální podmínky při těchto onemocněních. Dělí se do tří skupin: fyzické, sociální a ostatní faktory.
Mezi environmentální faktory, které mohou spustit onemocnění, patří stres, zánět v mozku, dieta, infekce nebo přítomnost toxinů (do této kategorie by se zahrnuly drogy, které jedinec užívá dobrovolně).
Lidská mysl je tak složitá, že i jí samotné je těžké odhalit své vlastní tajemství. Naštěstí je lidská genetika o něco méně složitá, a máme tu genetická analýza Advanced od tellmeGen.
