Ne všichni vnímáme pocity stejným způsobem.
Nemluvíme poeticky nebo duchovně. Vědecky, biologicky a doslovně lidé vnímají pocity a smysly odlišně.
Jednou z skupin lidí, kterým se to děje, jsou supertasters (superchutnáři).
Co je supertaster? Supertasters jsou lidé, kteří mají vyšší citlivost k vnímání konkrétních chutí, nebo obecně, ve srovnání s běžnou populací.
Gen TAS2R38 a superochutnávci
Všechno začalo fenylthiokarbamidem, PTC. Tato organická sloučenina měla zvláštnost: mohla působit velmi hořce, nebo vůbec nevnímat, v závislosti na genetice člověka, který ji ochutnával.
Když se v roce 1931 sešla skupina lidí, aby ochutnala sloučeninu, 65 % ji označilo za hořkou, 28 % bezchutnou a zbývajících 6 % za jiné chutě.
Následné studie potvrdily, že tato vlastnost je také dědičná, v Mendelovském smyslu, takže příčina byla genetická. Dědičnost této vlastnosti je přibližně 70 %.
Gen zodpovědný za tuto zvláštní událost byl objeven v roce 2003, gen TAS2R38. Někteří jej dokonce nazývají genem superochutnávky. Tento gen má dvě časté alely a dalších pět vzácných forem.
V závislosti na genetické sekvenci genu má protein, který kóduje, receptor, mírné rozdíly. Tyto rozdíly umožňují proteinu vázat se na PTC s rozdílnou intenzitou.
Pokud navíc vezmeme v úvahu, že každý člověk má dva alely tohoto genu, každý člověk bude mít dva receptory (které mohou být stejné nebo odlišné) pro PTC.
Kombinace všech těchto možností vytváří různé schopnosti lidského druhu rozpoznat PTC při jeho uvedení do úst. Považuje se, že 85 % schopnosti člověka detekovat hořkou chuť pochází z tohoto jediného genu. Je to dosud nejdůležitější známý gen v vnímání hořké chuti.
Ačkoli PTC není sloučenina, která by se nacházela v přírodě, totéž nelze říci o mnoha hořkých toxinech. Schopnost rozpoznat tuto chuť je užitečná vlastnost v průběhu historie, aby se předešlo možnému otravě.
Rozpoznání hořké chuti je obranný systém pro prevenci otravy. Vnímání sladké chuti má také biologický význam. Sladké potraviny obvykle mají vysokou energetickou hodnotu.
Teď to není tak důležité, ale před tisíci lety měla každá kalorie význam.
Zajímavý fakt: dědičnost vnímání sladké chuti se považuje za přibližně 30 %.
Evolučně tedy byla schopnost vnímat hořkou chuť důležitější než vnímat sladkou.
Byl použit jako genetický test k určení, zda je osoba supertasterská nebo ne, na základě toho, zda je schopna detekovat hořkou chuť v malém množství PTC. Můžeme tomu říkat test supertastera. Způsob, jak zjistit, zda jste supertaster.
Dnes byl nahrazen 6-n-propylthiouracilem, PROP, příbuznou sloučeninou, z důvodů bezpečnosti. Tato sloučenina je detekována stejným genem jako PTC.
Používají se filtry impregnované PROP. Osoba si je vloží na jazyk a hodnotí je od 1 do 9, od méně po více hořké.
Jednodušší metodou je použití grapefruitu. Ačkoliv to může znít absurdně, bylo zjištěno, že existuje korelace mezi tímto ovocem a různými alelami genu. TAS2R38. Lidé, kteří mají rádi grapefruity, obvykle mají nízkou schopnost vnímat hořkou chuť.
Závěry provedených výzkumů naznačují, že 25 % populace jsou necuchatelé, 50 % jsou střední cuchači a 25 % jsou supercuchači.
Chuťové pohárky a jejich role v chutích
Nicméně tento gen sám o sobě nedokáže vysvětlit supercuchače. Mluvíme o rozpoznávání hořké chuti, zatímco supercuchač pracuje s více chutěmi a zapojuje čich.
Vědecké studie zaměřené na vnímání chuti ukázaly, že poruchy centrálního nervového systému, jako jsou poškození mozku, mohou měnit intenzitu chutí u jednotlivce.
Je pravda, že alely tohoto genu byly korelovány s aspekty chování. Ti, kteří mají nejefektivnější formu receptoru, se vyhýbají tabáku a alkoholu a mají preference sladkého a čokoládu.
Dalším klíčovým bodem pro identifikaci osoby jako supertastra jsou houbovité papily.
Houbovité papily jsou malé výstupky, kde se nacházejí chuťové pohárky. Nacházejí se převážně na špičce a bočních okrajích jazyka.
U běžného člověka je mezi 200 a 400 houbovitými papilami.
Považuje se, že supertasteři mají vyšší koncentraci houbovitých papil na jazyku ve srovnání s běžnou populací. Počet papil je následující:
- 65,35 papil na cm² u supertasterů.
- 42,55 papil na cm² u běžných jedinců.
- 33,78 papil na cm² u osob s sníženým vnímáním chutí.
Každá chuťová papila má mezi 50 a 150 chuťovými receptory.
Tyto receptory nejsou věčné. Chuťové buňky umírají a neustále se rodí v těchto oblastech jazyka, s průměrnou životností 10 až 30 dní.
Jak stárneme, počet chuťových receptorů postupně klesá.
Teoreticky by se pak dalo potvrdit, zda je osoba supertasterská, pomocí jednoduchého zbarvení jazyka modrým potravinářským barvivem a spočítáním papil na definovaném povrchu.
Některé nedávné studie však vyvracejí souvislost mezi počtem papil fungiformních a tím, že někdo je supertaster.
Být supertaster
Být supertaster není jen výhoda. Díky větší citlivosti (a odmítání) hořké chuti se snaží ji překrýt jinými chutěmi v jídle. Proto je jejich příjem soli vyšší než u ostatních lidí.
Přebytek soli výměnou za vyhýbání se alkoholu a tabáku. Zda výměna produktů stojí za to nebo ne, necháváme na posouzení každého čtenáře.
Navíc jim mnoho zeleniny přijde hořkých, takže se jim obvykle vyhýbají. Není běžné, aby supertasters rádi jedli růžičkovou kapustu.
Opět, při jiné výměně chutí se vyhýbají velmi mastným nebo sladkým jídlům kvůli intenzitě chuti.
Zajímavý fakt: je více žen supertasters než mužů. Zdá se také, že počet supertasters je vyšší v asijských a afrických populacích než u ostatních etnik.
Zajímá vás, zda jste supertaster? S tím test DNA od tellmeGen budete moci poznat svůj gen TAS2R38 aniž byste museli počítat chuťové pohárky na jazyku.
