Pod pojmem „diabetes mellitus“, který vytvořil lékař Areteus z Kapadocie (80-138 n. l.) a který znamená „proudit skrz“, se zahrnují skupina metabolických onemocnění, jejichž společným znakem je hyperglykémie způsobená poruchami v produkci nebo odpovědi na inzulín.
Podle údajů WHO cukrovka postihuje více než 460 milionů lidí po celém světě, což je jeden z hlavních zdravotních problémů, jehož výskyt se v posledních letech zvyšuje.
Hlavní příznaky cukrovky sledují to, co je známo jako „pravidlo 3 P“ a které spočívají v přítomnosti polyurie (nadměrné močení), polydipsie (zvýšený apetit) a polydipsie (zvýšená žízeň). To, spolu s přítomností zvýšených hladin glukóza v krvi, umožňují rychlou diagnostiku patologického stavu, který je spojený s výskytem komplikací, jako je ztráta zraku, nefropatie, postižení krevních cév nebo srdeční problémy, mezi mnoha dalšími.
Jaké faktory způsobují cukrovku?
Do skupiny diabetických onemocnění patří tři hlavní, s různým původem:
Diabetes typu 1 nebo dětská cukrovka
Má charakter autoimunitní a vzniká nedostatkem produkce inzulínu. Spouštěč onemocnění není znám, ale mezi popsané rizikové faktory patří virové infekce, celiakie a genetické faktory.
Diabetes typu 2
Představuje více než 90 % případů cukrovky a vyznačuje se inzulínovou rezistencí. Obvykle se objevuje od 40 let a je spojena s rodinné anamnézy s nemocí, obezita nebo obezitou, hypertenzí, nedostatkem fyzické aktivity a nezdravou stravou.
Těhotenská cukrovka
Je ta, která se objeví během těhotenství u žen, které neměly dřívější diagnostiku. Je to jediná potenciálně vratná a je způsobena metabolickými změnami spojenými s těhotenstvím. Opět, rodinné anamnézy a obezita byla spojena s vyšším rizikem.
Ale je diabetes dědičný?
Jedna z velkých otázek ohledně nemoci je, zda se může přenášet z rodičů na děti, nebo zda existuje genetická predispozice k cukrovce. Cukrovka je složitá nemoc do jejíž rozvoje zasahují environmentální a genetické faktory. Proto se nepřenáší přímo z rodičů na děti, ale ano, existuje pravděpodobnost jejího výskytu.
dědičnost liší se v závislosti na typu cukrovky. Například studie na dvojčatech ukázaly, že pravděpodobnost vzniku cukrovky 1. typu, pokud je jeden z bratrů postižen, je 50%, procento, které se zvyšuje až na 80 % v případě cukrovky 2. typu. Nicméně, i když genetika hraje velmi důležitou roli, kontrola spojených environmentálních faktorů nám může značně pomoci předejít rozvoji nemoci. Proto může být velmi užitečné znát naši genetická predispozice pomocí technologií, jako je Služba Personal Genome Advanced tellmeGen.
